Na lokálce do Posázaví: tři zastávky, kde stojí za to vystoupit

Posázavský pacifik má pověst trati pro trampy a nostalgiky, ale stačí si koupit jízdenku s možností přerušení jízdy a z cesty je výlet na celý den. Vyjeli jsme ráno z Čerčan, kdy do vagonu svítilo nízké slunce a průvodčí znal půlku cestujících jménem.

Týnec nad Sázavou: hrad nad řekou

První zastávka přijde po dvaceti minutách. Z nádraží je to k hradu deset minut pěšky přes most; rotunda z dvanáctého století stojí na skále přímo nad vodou a z věže je vidět celé údolí, kterým jsme přijeli. Dole u řeky půjčují lodě, ale v září je voda nízká a klidná.

Zpátky na nádraží se vracíme po břehu. Vlak jede každé dvě hodiny, takže se nevyplatí spěchat, ale ani se nikde zdržet déle, než je nutné.

Kácov: pivo a lávka

Druhé vystoupení je v Kácově. Pivovar stojí hned u trati, zastávka má jednu lavičku a jeden rozkvetlý truhlík. Přes řeku vede dlouhá dřevěná lávka, po které se dá dojít k Čertově skále; cesta trvá hodinu a většinu času jdete sami.

„Vlak tady staví, i když nikdo nevystupuje. Strojvedoucí ví, že někdo třeba jen přijde pozdě,“ říká žena, která u zastávky čeká se dvěma košíky hub.

Ledečko: kde se trať rozdvojuje

Třetí zastávka je spíš pro ty, kdo mají rádi koleje samotné. V Ledečku se odpojuje trať na Kolín a na nástupišti se potkávají dva motoráky, jeden od Prahy, druhý od Kutné Hory. Patnáct minut, během kterých se přesedá, vyměňují se noviny a kdosi vystoupí jen proto, aby si koupil kávu z automatu.

Co si vzít s sebou

• Jízdenku na celý den s přerušením jízdy; kupuje se u průvodčího.
• Mapu údolí vytištěnou doma, signál v zářezech u řeky mizí.
• Něco k jídlu na druhou polovinu cesty; za Kácovem už bufet nenajdete.

Do Světlé jsme dorazili za tmy a zpátky do Prahy jeli rychlíkem. Byla to nejrychlejší hodina celého dne a zdaleka ne nejlepší.